Den díkůvzdání
26.11.2009
V prosinci roku 1620 přistála u východního pobřeží Ameriky loď s názvem "Mayflower". Na palubě vezla skupinu náboženských exulantů a vystěhovalců. Tito tzv. Pilgrims podnikli nebezpečnou cestu přes oceán proto, aby zde našli nový domov a svobodu náboženství. Na území dnešního Massachussets založili obec Plymouth, nový domov pro sebe a budoucí generace. Neuměli zacházet s půdou a nebyli zdatnými lovci. V prvním roce jim hrozil hladomor. Ujali se jich domorodí Indiáni z kmene Squanto. Darovali jim setbu a naučili je zasít kukuřici a zajistit si tak základní obživu. První žně v Plymouth byly hubené. Osadníci se však rozhodli oslavit tento malý úspěch v nové vlasti a na znamení vděčnosti přizvat k oslavě své zachránce - Indiány. Byl ustanoven den, kdy se osídlenci sešli spolu s náčelníkem Massasvitem a devadesáti jeho statečnými muži u prostřeného stolu. Indiáni nepřišli k oslavě s prázdnou a donesli hojnost dobrého jídla a pečeného obrovského ptáka, krocana. Tak vypadal první "Thanksgiving" - svátek díkůvzdání - v Americe. Tradice každoročních oslav svátků díkůvzdání se dochovala dodnes v celé Severní Americe a získala snad i více na významu než vánoce, které se staly nákupní hysterií. Oproti tomu "Thanksgiving" působí téměř skromně a má v sobě nostalgii. Je to den rodinného setkání, společného rozjímání. Dárky nejsou zvykem. V každé domácnosti se vaří, peče a smaží, jako za starých časů. Dříve se scházely rodiny v kterýkoli podzimní den, který celé rodině nejlépe vyhovoval. Až president Abraham Lincoln povýšil v roce 1863 tuto nepsanou tradici na plnoprávný státní svátek a uzákonil každý poslední čtvrtek měsíce listopadu jako oficiální "Thanksgiving Day" = národní svátek, kdy Američané nepracují a scházejí se v rodinném kruhu, aby poděkovali každý svému Bohu za milost, kterou jim poskytl na dosavadní cestě a sílu k cestě další. A scházejí se v 90 procentech rodin. K té dokonale udělané krůtě, s dokonalou brusinkovou omáčkou. Těch 10 procent rodin, kde krůtu nenajdete, je zcela určitě vegetariánských. Jen koláč je někde jablečný (Apple Pie) namísto toho původního z dýně.
Thanksgiving dinner:
Středem hostiny je samozřejmě pečený a nadívaný krocan. K tomu šťáva z pečeně, různé saláty, tradiční indiánské jídlo Succotash z čerstvých fazolí a kukuřice, dušená různá zelenina (mrkvičky, tuřín, atd.), vařená rýže, vařené sladké brambory, bramborová kaše a velké množství brusinkové omáčky. K závěru hostiny se podává sváteční pudink a zcela nepostradatelný Pumpkin Pie (dýňový koláč). Tento tradiční koláč je stále častěji vytěsňován jablečným koláčem.
Americký krocan je skutečně pochoutka vynikající. S žádným evropským krocanem se to srovnat nedá, protože jsou to krocani "vykrmení", podobně jako u nás kdysi husy a mnohým, které si můžete na trhu koupit, je ještě pod kůži nastříkáno máslo. Každý z nich má přibalen podrobný návod, jak jej připravit. Pro ty úplně neschopné kuchaře se prodává krocan, který vám sám řekne, že je hotový. Má v sobě speciální teploměr, který "vystřelí", když je pták hotov. A ti, kdo ani pak nevědí, jak na to, mohou se obrátit na telefonické poradny, jež zřídila po celé zemi Národní krocaní federace (něco takového skutečně existuje, jde přece o státní relikvii), která je součástí Státní správy pro zemědělství. Např. před čtyřmi lety bylo v USA prodáno na "Den díkuvzdání" 269 miliónů krocanů. Bez pečeného a nadívaného krocana je tento svátek nepředstavitelný. A krocan bez brusinkové omáčky? To je nemyslitelné :-)
Jak chutnají nejtradičnější jídla této sváteční večeře můžete vyzkoušet podle mých dvou receptur, které jsem uvařila (o něco dřív, než se bude tento svátek v Americe slavit). Podle hesla: "Co si kdo navaří, to si taky sní", jsem si báječně pochutnala. Tento tradiční svátek jsem daleko lépe u prostřeného stolu pochopila a musím říct, že jim ho svým způsobem závidím. Nemá nic společného s vánoční hysterií a nákupní horečkou. Je to svátek rodinné pohody. Happy Thanksgiving!
11.09.2020
ULTIMATIVNÍ BIKING 2019 - Made in USA